Jak jsem poprvé fotil křtiny

Na úvod bych chtěl zmínit, že tohle určitě nevydávám jako zaručený návod jak fotit zrovna takovou událost jako jsou právě křtiny – zvlášť když se chystam popsat, jak jsem je fotil poprvé :). Zároveň bych chtěl dodat, že ač nejsem věřící, tak i tak takové události mě baví – jako hosta a samozřejmě i jako fotografa, když dostanu tu možnost to zachytit pro tu vzpomínku – což je právě pro mě ten hlavní smysl fotek.

A jak jsem se k tomuhle focení vlastně dostal? Tak jako kdysi k některým jiným prvním focením díky rodině – konkrétně tady šlo o křtiny mé neteře. A když jsem na tohle focení byl osloven, tak jsem byl sice nervózní (od té chvíle až do odeslání finálních fotek) a nevěděl co vše mě čeká, ale vzal jsem to jako krásnou příležitost a v neposlední řadě i jako výzvu. A i když to bylo focení v rámci rodiny, tak i tak bylo na mě jako na jediném fotografovi zda z toho vůbec nějaké fotky budou (ty použitelné) – to prostě nejde brát moc na lehkou váhu :). Takže přišla část příprav, která zabrala asi nejvíc času z toho všeho :).

Je určitě dost lidí, kteří vědí jak takové křtiny probíhají. Je také ale určitě i spousta těch, co naopak neví co vše to obnáší. A ano – já téměř do posledního dne předtím patřil ještě do té druhé (troufám si říct že většinové) skupiny lidí :). Naštěstí už tu máme dávno internet a za tu dobu co ho máme už je tam i dost informací co se dají využít – od návodů jak si uvázat kravatu, přes mapy, díky kterým se dostaneme přesně a včas na místo až po informace o tom jak probíhají takové křtiny a dokonce i článek od zkušeného fotografa, jak takové křtiny fotit. A ano – všechny tyhle informace a články jsem pár dní před focením křtin využil zcela naplno :).... to že jsem si nakonec kravatu nechal raději převázat už moc rozepisovat nebudu, ale na místo jsem přesně a včas dorazil a focení proběhlo od začátku do konce – jak moc dobře, to můžete posoudit dle fotek mezi odstavci dále v tomhle článku ;-) :).

Den D-1 – Páteční večer, přípravy.... Ještě jednou si listuju články jak to vlastně zítra asi bude – ne že bych to neznal už celé i po zpátku, ale ten pocit je v tomhle dost podobný jako večer před zkouškou – ten pocit, že člověk vlastně neví skoro nic. Následuje tedy ještě jedna kontrola foťáku, paměťových karet, baterek....ano, raději s sebou beru všechno co mám, jelikož co kdyby se to protáhlo do noci, že jo :). Ale jedno moudré přísloví říká "Štěstí přeje připraveným", tak raději to nepodcenit kdyby nějaká technika selhala (většinou něco selže právě když se to podcení :) ). Nakonec kolem desáté hodiny večer zavírám a zapínám plně vybavený fotobatoh (jediný dron nechávám doma), nastavuju si rozumně budík a jdu to čekání na zítřek zaspat :).

Den D – Sobotní ráno, kdy je čas na rychlou, ale efektivní snídani (dnes už tedy nevím co to bylo a vlastně to nehraje v tomhle příběhu žádnou roli :) ), nahodit oblek, popadnout batoh a vyrazit na cestu. Cesta na místo konání cca 50km, takže časová rezerva se hodí a taky že hodila – těch 30 minut co jsem měl jako rezervu jsem prostál v koloně akorát v poslední části cesty. Jenže pak následovalo ještě parkování v centru města – rozhodně doporučuju najít si více variant kde se okolo místa dá zaparkovat, jelikož to často ani v sobotu dopoledne nemusí být tak snadné... Ale cesta klapla nakonec na čas a už se dostáváme k prvním fotkám a jak vidíte – začalo to hezky pozvolna a velmi příjemně – a nemyslím tím jen tu část zákusků co vidíte níže na fotce :). Zkrátka přivítání v rodinném kruhu je vždycky fajn ať už jako fotografa a / nebo váženého hosta ;).

No ale dost téhle krátké pohodové části a jde se dál na roli fotografa a první přípravy focení na místě. Zatímco dorazili poslední členové rodiny, tak přišel i farář, který měl tyto křtiny na starost. Dost mě uklidnilo že to byl naprostý pohodář s nadhledem – věřil jsem že bude mít pochopení i pro případný více hloupý dotaz z mé strany když se s ním budu domlouvat třeba kde a jak se můžu při obřadu pohybovat. Kdo nevíte jak přesně to v kostelech bývá taková pravidla, tak dporučuju si to zjistit a ověřit i na místě právě s farářem – můžete si tím ušetřit dost nepříjemných situací, do kterých se můžete v nevědomosti dostat... Já se jim naštěstí díky přípravě vyhnul....a zároveň jsem měl asi i tak trochu štěstí :).

Oukej, do teď to byla pohodička, ale vše se dává do pohybu a blíží se ona klíčová hodinka (aspoň tak si myslím že to tak může trvat) – všichni se začínají zvedat, upravovat svoje obleky a sváteční šaty a postupně se přesouváme z tzv. klubovny kde bylo úvodní pohoštění a jdeme chodbou ke vchodu do síně kostela. Já už se pomalu chystám připravit si foťák, ale v tom presu stejně neodolám ještě jednomu koláčku když jdu okolo stolu – přeci jen ještě trochu sladkýho na nervy, znáte to.... Ale dost už o jídle a všem okolo a jde se na to hlavní. Přicházíme tedy všichni ke dveřím do hlavního sálu kostela, já se držím strategicky prozatím vzadu, farář otevírá dveře a všichni postupně vcházíme dovnitř a všichni zúčastnění (až na faráře) usedají do lavic. Kdyby tu šlo o focení svatby, tak už jsem v sále první, fotím příchody a pak obcházím dokola a od začátku fotím hosty apod. (no k tomu jak jsem fotil třeba první svatbu se třeba dostaneme v některém z dalších blogů :) ). Jelikož ale vím jak probíhají takové křtiny (tedy v tuhle chvíli zatím stále alespoň teoreticky), tak volím jiný postup – držím se strategicky ještě na začátku v zadní řadě a v klidu vyčkávám až skončí úvodní řeč. Jen z povzdálí nepozorovaně vyfotím pár fotek při úvodní řeči faráře a následně další osoby, která potom přednáší úryvek z Bible a modlitbu. Ta klíčová chvíle přichází chvíli potom, kdy jsou rodiče se svou malou dcerkou vyzvaní aby přistoupili k oltáři. Tohle je ještě docela v klidu, ale v zápětí jsou vyzváni i všichni hosté aby přistoupili blíže a stoupli si klidně okolo hlavních účastníků – tady začíná ta fotografická výzva, kdy si jako fotograf potřebuju hledat skuliny pro co nejlepší fotky v ten správný moment a zároveň nijak nenarušit průběh onoho obřadu křtin. Tohle jsou ty chvíle, kdy se mi konečně hodí moje odvěké vlastnosti jako nenápadnost a schopnost že prý chodím jako duch :). Do toho je třeba dávat pozor na to, aby člověk něco neshodil, nešlápl kam nemá nebo na koho nemá ...ale v tomhle už naštěstí přeci jen praxi mám a jakmile začnu pomalu scénu obcházet a nacháte první místa pro první snímky, tak nervozita trochu opadá a už se plně soustředím na to tady a teď. Ani tady se však nevyhnu nástrahám jako jsou fotografové s mobilem co občas zaclání víc než obvykle, ale mam pro to pochopení (nebo už jsem si na to prostě zvykl) a zkušeně improvizuju – teď to zní možná až moc vychloubavě když se tak "poslouchám" když tohle píšu, ale vlastně díky improvizaci často vznikají ty nejlepší fotky – asi i díky tomu, že v tu chvíli není jiná možnost :). Ale nemějte obavy – zas až tak dokonalý vše nebylo....i když vlastně ve výsledku jo, ale k tomu se teď ještě dostaneme ;).  

Když se nad tím teď tak zpětně zamyslím, tak vlastně ani nevím jak dlouho to celé trvalo, ale pocitově to byl jen okamžik – asi díky tomu napětí abych z toho nenápadného obcházení focení scény obklopené hutnou skupinkou lidí vůbec nafotil něco použitelného a zároveň když děláte co vás baví....no znáte to :). Za celou tu ceremonii jsem se vlastně tedy musel vypořádat se třemi hlavními překážkami – nedostatek prostoru pro záběry, malý prostor pro chybu co se nenápadného pohybu týče, foto a video nadšence reportéry s mobilem a pak ještě vlastně jedním protivníkem byl mikrofon, který měl farář přímo před sebou uprostřed scény, aby ho bylo lépe slyšet do všech stran a po celém kostele. Tady u té překážky už jsem však v rímci možností zvolil strategii zvanou "To se pak vyretušuje", jelikož hledat v tom všem úhel záběru ještě tak aby tam vůbec nezacláněl mikrofon...no zkuste si to představit ;) :). Pak začíná to další napětí v tom, jak to půjde pak při úpravě těch fotek – takové focení je zkrátka někdy dobrodružství ještě i dlouho potom co focení skončí :). A nebudu vás napínat dlouho – nějakou hodinku to zabralo, ale z těch pár fotek jsem nakonec mikrofon úspěšně odstranil pomocí pár šikovných nástrojů v jednom nejmenovaném foto-editoru a nikdo si onoho chybějícího mikrofonu nevšiml – což beru jako velký úspěch, jelikož v některých záběrech byl přímo před hlavními účinkujícími...jo, práce fotografa zkrátka obsahuje často spoustu práce i doma v "zákulisí" :).

Takže celá ceremonie křtin proběhla krásně úspěšně a už zbývalo zachytit pár momentek při gratulacích a pomalém rozchodu z kostela ven – to už byla nakonec po tom všem opravdu lehká disciplína. O těch pár skupinových fotkách rodin a rodičů s malou pokřtěnou ani nemluvě – to už bylo focení nakonec za odměnu :).

Když to celkově shrnu, tak to byla další krásná zkušenost ke které jsem se opět i díky focení dostal a hlavně hodnota takových fotek jakožto vzpomínek je pak k nezaplacení – a to je taky jeden z hlavních důvodů co mě na focení tak baví a dává mi smysl. Takže i takové křtiny si jako fotograf rád ještě zopakuju když se naskytne příležitost – má to svoje kouzlo a vyšší smysl :).